Výlet do Ruska

Účastníci:
Tomáš Kamm - Domovské stránky Tomáše Kamma
Martin Vobr
Barbora Sulková - www stránky Báry
se akce nezůčastnil

Část první:

1.7
Odjezd z Prahy se mirne protáhl. V 13.30 byl sraz u Houdku, SLimak prisel pozde, pak LD šel pro batůžek, takže dochází k malému zpoždění a vyrážíme v 15. něco na stop. Před 16.00 se dostáváme na výpadovku na Brno, kde se Báře posaří stopnout auto s řidičem, který míří do Maďarska (pozn. zrovna mávala sama, pač LD byl 50 metrů přední a Slimák čůral).
Okolo sedmé přijíždíme do Bratislavy (mimochodem na hranicích mezi Čechy a Slovenskem je dábelsky dlouhá fronta kamionů). Vystupujeme u zastávky MHD, 1 busík nám odjel, skáčeme do druhého, který čistě náhodou jede k nádřaží. První jízda načerno se vyplatila ( postřeh.: V Bratislavě je lidem podezřele dobře rozumět a berou i české peníze). Na nádraží mají na zachůdkách na dveřích automat na vstup ( 2 ,- Ks) a všude i u mušlí kamery.
Původní plán jel do Kijeva nevyšel, protože je potřeba 30 $ na vstupn9 v9zum do Ukrajiny, vlak na Kijev 1000 ,- Ks, z Kijeva do Moskvy je to dle "Planety" 45 $ + 200,- Ks za lůžko ve vlaku.
Proto vyrážíme do Varšavy za 517 ,- Ks. Jedeme v kupíčkovém vagonu. V jednom Kupíčku spí Bára s nějakou cizinkou ( Kasia ), ve druhém Slimák a LD, LD pod záminkou hlídání většinu noci nespí. Do Varšavy přijíždíme ráno v 9 hodin.

2.7
Kupujeme lístky do Minsku za 117 Zl ( 1 Zl = 10 Kč) je to v lůžkovém vlaku, cena je včetně lehátka. Vlak odjíždí v 18.47, proto vesele vyrážíme do města.
Po snídani v parku jsme našli vchod do nově otevřeného metra ( je hotovo přibližně 6 stanic). Stanice jsou jako na hlavním nádraží, takže při přelezu z jedné strany na druhou se musí vylézt z placeného prostoru. U vhcodu se zrovna hádal revizor s černým pasažérem ( čechem ).
Po prohlídce baráku kde bydlel malej LD, vyrážíme na odpolední spánek do blízkého parku. Po hodině či dvou hodinách odpoinku vyrážíme zpět směrem k nádraží.
Pivo ==> stojí tu přibližně 2 ZL, čepuje se do plastových průhledných kelímků a pijí to brčkem ==> už na pohled je to humus. Když si důkladně prohlédneme magistralů a koupíme zásobu bublynkaté vody přicházíme zpět k metru, necháváme Báru s věcmi před vchodem a koupíme si s LD lístky. Jeden jednosměrný stojí 1,4 ZL, baťoh stoji take 1,4 Zl. Označují si lístky proděravěním jako kdysi v pražských busech. Když jsme vlezli do metra, zjistily jak vypadá a že se dá zadarmo z venku na galerii a vidět totéž a po zjištení, že se musí vylézt, když se chceme vrátit a tudíž kupovat další lístek, tak projíždku vzdáváme. Mimochodem automaty na lístky nerozměnůjí.
POZN.: V čechách a na Slovensku funguje finta kupit si lístek na hranice a pak z hranice do cílového města. Dá se dost ušetřit. Bohužel v Polsku to nejde => neprodají lístek z hranice.
Kurz v Polsku je 10 ,- Kč = 1 Zl.
Lístek do Minsku včetně lůžka je 110 Zl.
Ve Varšavě mají docela draho a hlavní vlakové nádraží je zakopané pod zem.
Nad nádražím je magistrála a vedle je park, a dále napukní centrum.
V 18.48 nasedáme do vlaku a odjíždíme do Běloruska.

3.7 Tentokrát je spaní lepší, máme vlastní kupé a povlečení a polštáře a měkkou podložku pod sebou, SLimak začína psát deník, LD=ho bolí hlavam nakazil se patrně chřipkou. Museli jsme vyplnit celní prohášení - sepsali jsme naše bohatství v ruštině na papír a na hranicích nám na něj dali razítko, Jeden "sympaťák" chtěl po nás na hranicích vízum a ješte se párkrát poptal, jesli jsme ho nenašli a co s tím budeme dělat, než pochopil, že z nás nedostane nic natož vízum tak se o nás přetal zajímat.
Do Minsku jsme přijeli ráno ( v kolik přesně nevím ). Na ulici bylo prázdno, dvě tramvaje, ketré patrně omylem projely ulicí si hoši vyfotili. U směnárny postávali veksláci a vekslovali, s jedním z nich jsme vyměnili 70 USD za běloruské ruble, díky nimž se stal z LD-ho ( v současné době pokladníkem ) milionář.

Ano i v Bělorusku mají Meka a levnějšího než u nás, LD se domnívá, že to bylo vlastně stejný - to jsme zjistili po vypití čaje a návštěvě jeho záchodků. Pak jsme chtěli trochu okouknout centrum města, ale to bylo k našemu údivu a smůle obklíčeno milicí. Zkoušeli jsme vniknout do nitra různými obchvaty, ale vojáků bylo bohužel víc, takže nám nezbylo než počkat, až milice sejme nebo lid prolomí bariery. Byla to milice, odstranila zátarasy a pustila prostý lid dovnitř a my jsme konečně uzřeli centrum města. Již z výzdoby města (vlaječky, ohníčky, pentličky) se dalo usuzovat , že dnes nebude jako každý jiný. A vskutku - na hlavní třídě hrála hudba, každých pár metrů jiná a lidi se hrnuli, tančili, okukovali a jedli speciality ze stánků. Do parčíku vedle hlavní třídy zaznívala hudba už zpovzdálí a sluníčko občas pěkně hřálo, čehož jsme s LD využili k odpočinku zatímco Nezmar Slimák (později pro lepší chápání místních obyvatel přeložen na "óčeň býstroju úlitku") vyrazil užívat svou oblíbenou údernickou hudbu a nadhánět národní hrdiny.

Národní hrdinové se stali (hned po metru) druhou Slimákovou mánií. Bohužel (nebo spíš bohu dík) se v ostatních městech nevyskytují tak hojně jako metro. Hned ráno, když jsme kupovali lístky do Moskvy a Slimák zjistil, že národní hrdinové mají speciální ceny vlaků, pojal k nim velkou náklonnost. Celý den je pak nadháněl (starší mužíky v uniformě s přehršlí vyznamenání na prsou) a chtěl se s nimi fotit. Nakonec jeden z nich neměl na poště kam uniknout, a tak je po boku Slimáka zvěčněn na fotografii. V Minsku jezdí metro, takže toto město je pro Slimáka učiněný ráj. Do parku začal vcházet stín, nebylo nejtepleji a LD se začal tulit k místním vyhřívajícím se důchodcům po té co ho milice drsně probrala, když zmožen únavou ulehl na lavičku. Slimák se vrátil s pytlem bonbónů. Zašli jsem k Mekovi a do obchodu s potravinami. Slimák zakoupil (bělo)ruskou zmrzlinu a zatímco jsme s LD vybírali potravu pro přežití výpravy, culili se na sebe vedle pokladen Slimák s (podle jeho slov) "velmi sympatickou slečnou", která vzácnou "shodou okolností" ocucávala tu samou zmrzlinu (=ten samý druh). Naštěstí jsme přišli včas a myslíce na jeho dobro, odvedli jsme Slimáka na poslední projížďku minským metrem. Cena lístku do Moskvy nebyla tak vysoká, jak nám původně řekli, takže nám ještě dost běloruských rublů zbylo. Ve směnárně je ale bestie nechtěli vyměnit za nic a jít do banky vzhledem k brzskému odjezdu nepřipadal v úvahu. Takže naše běloruské ruble dostal vekslák - mafián za ruské ruble při pro nás značně nevýhodném kurzu a mumlal cosi vo mafii. Nastoupili jsme do vlaku.

Žádný kupé, lehátko se muselo sklopit skoro do uličky. Na kratší straně uličky byly dvě podél a nad sebou. Slimák se zaradoval, když uviděl pěknou spolunocležnici, která se pak proměnila v hnusnýho chlapa, který se zalekl Slimákova palce a šel nocovat jinam. Po zbytek cesty jsme pak já i Slimák zůstali bez spolunocležníka. Jen jednou na další zastávce svitla Slimákovi jistkřička naděje. To když do vlaku nastupoval národní hrdina. Slimák se těšil, že získá unikátní fotku s národním hrdinou na loži, ale i ten bohužel z neznámých důvodů nocoval ve vedlejším vagónu. Zato LD na té samé zastávce získal báječnou kolegyni. Navíc ještě vyjímeně zapůsobil na vlakušku, která ho při každém procházení uličkou ochmatávala (jenom jednou, škoda sem brečel celou noc v koutku) a definitivně na něj zanevřela až při pozdějším incidentu s ručníkem. Čekání na pasovou kontrolu bylo dlouhé, usoudili jsme, že se radši necháme vzbudit.

4.7.98
Ve čtyři nás vzbudila vlakuška, že Moskva je co by kamenem dohodil a tudíž není od věci začít s přípravou k výstupu. Při odevzdávání povlečení došlo k již zmíněnému incidentu s ručníkem. Vlakuška tvrdila, že jsme odevzdali pouze dva a několikrát nás vyzvala abychom se pořádně podívali. Přestože ani jeden z nás ve svém zavazadle ručník dosud nenašel museli jsme ten nepěkný kus hadru zaplatit (5 rublů) Vystoupili jsme v Moskvě. Slimák zajásal, že odtud není jiné cesty než metrem a od prvního vstupu tam zuřivě fotí téměř každou stanici, a že jich tu mají požehnaně. Nutno dodat, že některé za to opravdu stojí. Z metra jsme vylezli u Kremlu. Poprchávalo, zjistili jsme, že Kreml je červený, Vasilovi Blaženému to sluší i v duši a Lenin vstává v deset a Rudé náměstí je docela malý. Prošli jsme se okolo Kremlu a zalezli do metra, využil jsem situace, kdy Báru a LD boleli nohy a vozily jsme se metrem. Do metra se leze přes turnikett na žeton za 2 rubly což je asi 12 korun. Co mě překvapilo je, že v metru a vlastně nejen v metru je všude hafo policistů a vojáků. Projeli jsme pár přestupních stanic. Skoro všechny staré a některé nové stanice mají strašně vysoké stropy a všude je strašné vedro. Na konci každých jezdících schodů je kabinka s babuškou, která hlídá provoz. V sobotu a v neděli jezdilo od 10.00 do 16.00 metro po 1,5 minutě v neděli v 0.10 (metro je v provozu do 1.00) jezdilo v 5 minutových intervalech. Další dobrá věc je ta, že přestupní stanice může vypadat např.

(nákres nutno dodělat - zatím jen pár fotek metra)

Když jsme se malinko povozili, vyrazili jsme do hostelu u stanice Prospekt Mira. LD zjistil, že noc zde stojí = $18, vyměnili jsme peníze, nechali věci v kufrárně a vyrazili do města. (Měli jsme koupený pokoj pro dva, kde budeme 3 lidi). Vrátili jsme se k Rudému náměstí, kde nás LD vtáhnul do "Ruského bystra" je to něco jako Mac Donald, ovšem prodávají zde pyrožky a další ruská jídla. Mají to docela drahé, čaj dělají instantní z prášku, no ale aspoň víme jak to tam vypadá. Pak jsme jeli na Leningradské nádraží (mimochodem mají 3 nádraží vedle sebe). Tam LD prakticky ověřil, že u okénka cizincům lístek neprodají, ale že si lístek musíme koupit u okénka INTOURIST (číslo 19 a 20). Zde jsou ovšem ceny o poznání dražší, zjišťujeme, že do Sant Peterburgu stojí lístek 300 rublů a do Murmanska 400 rublů (6,16 rublů = $1). Pěšky se vracíme do hostelu, kde zjišťujeme, že nás přestěhovali, Báru do dívčího 5ti lůžkáče, nás s LD do chlapeckého pokoje. V našem 5 lůžkovém pokoji už byly 4 lidi, což malinko nevycházelo. Naštěstí pro nás za chvíli přišla ubytovací slečna a jednoho člověka přestěhovala. Večer jsme si udělali těstoviny a šli spát. Samozřejmě po ubytování => vodu mají asi moc chlorovanou, ale raději jsem ji nechutnal. Vypínače elektriky mají buď tahací na provázku nebo hnusné páčkové, které vypadají, že se každou chvíli totálně rozloží. Stále drsně prší. Blonďatá vysmátá kanaďanka lákala Ldho na svou knihu do svého náručí, on však (ač toho později litoval) velmi tvrdě usnul.

5.7.98

Než jsme se toho dne po probuzení a snídani v hostelu dostali na Rudé náměstí, Lenin nám málem zase usnul. Úřední hodiny má totiž pouze od 10 do 13 hodin. Bylo asi 3/4 na jednu a přišli jsme ze špatný strany. Přes půl náměstí bylo zakázáno přecházet a k Mauzoleu se dalo přijít jen malým průchodem, kde Leninovi bodyguardi šacovali příchozí. Bohužel vychmátli Slimákův foťák, který jsme museli nechat u spolubydlícího v hostelu. Ten už předem hlásil, že čeká na kolegu a pak odchází takže ho večer vezme do hostelu. Co se dalo dělat, Lenina nevidí člověk každej den. Prošli jsme Mauzoleum - v černý místnosti tři chlapíci hlídali, aby nikdo neukrad a nefotil figurku uprostřed. A zase jsme se vrátili na Rudé náměstí. Slimák se ještě pokoušel zastihnout svůj foťák, ale přišel pozdě. Pak jsme se šli podívat jak vypadá Vasil uvnitř. Bestie nám prodali drahý lístky pro cizince, i když se studentskou slevou. Po nábřeží jsme obešli Kreml a vnikli dovnitř (za 2 ruble). Naše vstupenka však nebyla na žádnou prohlídku interiéru, a tak jsme prohlíželi kostely se zlatými hvězdičkami pouze zvenku a občas se u nějakýho schovali, když začalo hodně pršet. Ještě tam mají dělo, velký zvon a parčík a stráž každejch pár metrů, která dohlíží, aby nikdo nechodil mimo vyznačené přechody, na neukázněné chodce píská. Po návštěvě Kremlu sme vyslišeli Slimákovo přání, že pojedem na nějakou konečnou metra. Tak sme pak udělali kompromis (se mnou, LD) a jeli sme na předposlední stanici (hned za Leninský hory nebo Leninovy) a pak krátkou asi č - ř- hodinovou procházkou přes Universitu až do centra na metro. Když Slimák uviděl universitu, tak se nám málem rozplynul a začal říkat, že sem hned jede na stáž. No a Bára se vlastně ani moc netvářila. Pak sme došli na Leninský hory a tam je pěkněj výhled na Moskvu a maj tam skokanský můstky. Jak řek jeden člen týmu (nebudeme radši menovat), že tam skákaj jenom "magoři a do lesa". Při okukování můstku sme využili důmyslné LDho zkratky a "planeta" utrpěla první nicméně znatelný šrám. Další cesta na metro probíhala v družném rozhovoru o "základních věcech mezi nebem a zemí, mužem a ženou a vobčas i Slimákem, Bárou, mezi Slimákem a jeho dobyvatelkou z mladých let, kdy ještě nebyl zadán (Bára s LD vysvětlili, jak to tehdy bylo). Bára udělila užitečné rady oběma, co s sebou a ze sebe, aby byla jejich vyvolená bez sebe.

LD večer padnul vysílením a já a Slimák jsme šli obdivovat ..... noční Moskvy. Moc času na to nebylo, protože byla půlnoc a metro jezdí do jedný a pěší cesta zpět mě děsila. Vasil nebyl osvícen, což mě zklamalo. Rudý náměstí celkově nic moc. Nejlepší na tom nočním výletě byla procházka pod vodotryskem u osvícenýho sousoší koní. LD nepadnul vysílením jak tady bylo výše propagováno, ale po odchodu "těch dvou" začal konverzovat s dalšími osobami v pokoji hostla. Jeden spolubydlící byl z Mexika a bylo mu přes 40. Vypadal, ale na 30 a tvrdil, že je to tím osvětlením. Zrovna si dodělal druhou vejšku a tak si udělal prázdniny. Pak přišel další spolubydlící a ten tvrdil, že musel celej den běhat za nějakejma dvěma lesbičkama, no prostě tvrdá pohoda vládne v Moskvě. "Jinak se nic zvláštního tento den nestalo."

Pokračování zde: druhá část deníku o cestovaní po Rusku