Výlet do Ruska

Účastníci:
Tomáš Kamm - Domovské stránky Tomáše Kamma
Martin Vobr
Barbora Sulková - www stránky Báry
se akce nezůčastnil

První část je zde: první část deníku o cestovaní po Rusku
Část druhá:

6.7.98

Po pozdním vstávání (nevim už v kolik) sme se vydali do Novodevickego Monastyra (................). Tak po ..... Monastyru z venku sme zjistili, že je pondělí a tudíž maj zavřeno (no bylo to navopak). Tak sme to vobešli vokoli a dorazili sme znova na metro. Další nápad LDho byl, že dem na vláček, kterej vez Lenina do Moskvy (po smrti). Nejdřív sme to nějak přešli a tak sme objevili zavřenou bránu a močícího chlápka, prostě "super" odpoledne, co si člověk může přát víc. Další část programu vymejšlel Slimák a ten nečekaně zněl dem si dat kolečka v Moskevskym metru (viz. plánek). Tak kolečko trvá slabých 31:52 sec! Jo a u umrlčího vláčku Lenina se mnou ani jeden nechtěli jít na jídlo do stolovi! HAMBA. LD nemyslí na nic jinýho než na ženský a jídlo. (Pravda, že na jídlo snad ještě víc). Je to neustále hladový LD. No a pak už skoro večer a tak sme šli do hostlu a vařili večeři. Pak už sme vyrazili a museli tvrdě přidat, aby sme to stihli. Tak sem šel (LD) napřed, aby se koupila voda a pak sme dobíhali vlak na nástupišti a to s velkým chechotem kolem stojících. Někteří z týmu tvrdili, že už nemůžou; íá, íá (hlasité nádechy a občasné výdechy). Takže sme to přeci stihli a vyrazili do Murmanska tedy vzhůru za polární kruh. Ve vlaku se po startu vybrali lístky a na konci cesty se vracej.

Dále jen seznam kapitol:
Slavnostní překročení polárního kruhu
Bloudíme v mlze
Návštěva petrohradské ermitáže

Zjistili sme, že LD a Bára spí v jedné koji a Slimák vedle nad nad fešným (dle Báry mě zase tak super nepřipadal) námořníkem a s bábuškou a dědou. No, Slimák si sednul dolů a námořník mu tvrdě (rázně) vysvětlil, že "raus nahoru".

7.7. 1998

Cesta nám vesele utíká. Je to asi 1700 km a vlak občas zastavuje na delší (až 20 min.) zastávky. Na jedné ze zastávek námořník kupuje několik piv, rybu (uzenou) a raky. A raka a pivo nám věnuje (rybu odmítneme). LD se okamžitě vrhá na raka a už ho baští. Slimák si taky zobne a zapíjí to pak darovaným pivem značky "Baltika" (Baltika) Na revanž sme dali "námořníkovi" Slimákovu ...., nejdřív nechtěl, ale pak že jo. U Báry tato strava nebudí důvěru. Jinak se hrajou karty a LD si čte Pratcheta. Krajina co je za voknem je jinak celkem super. Sou tam nejdřív druhé největší jezero v Evropě + mohutný les pak první největší jezero v Evropě a mohutný les. Dále je zde další zeměpisná zajímavost. Je tu furt, i v noci, světlo, takže cesta vesele ubíhá.

8. 7 . 1998

Ráno vstáváme, i když se některým moc nechce a okolo 11 hodiny dorážíme po dlouhé cestě do Murmanska. Během konce cesty se stala eště jedna zájímavá událost, a to, že v ruském vlaku bylo poprvé neuvěřitelné chladno = příjemno. Po vystoupení na nádraží hned vedle přístavu (tvrdě rozbombardovaného) přecházíme po "nadchodu" do haly a zjišťujeme, že jeden vlak do Petrohradu jede v 01.38 v noci a tak se pro něj rozhodneme. Tak a deme opět kupovat lístky na vlak. Zeptáme se (LD) vrchní dozorčí kde se kupujou lístky a ta nás pošle přes ulici. Tam se nejdřív zapíšeme do pořadí ve frontě a pak nám jedna hodná "ženština" (v Rusku = děvoška) řekne, že opět na druhé straně (a sme zpět) se prodávají lístky na nejbližších 24 hod. Po vystání drobné fronty asi 1,5 hod a akční frontě (strkání nadávání a tak) nám opět prodají lístky se "slevou" inturist asi za 250 rublů. (hajzlíci)

Pozn. pod čarou: pokud by sme měli osvědčení, že studujeme v Rusku, tak sme v pohodě

No a vzhůru do MURMANSKA !!! No tak sme vyrazili a to na trolejbus č.3 (asi) a za pár zastávek sme dojeli nahoru nad město, kde je "Aljoša" - tedy pomník na památku 2. světové vály.

Je tam pěkný výhled na celý město, tak sme se tam prošli. K našemu velkýmu šoku vyběhla zpoza památníku svatba a začali se tam fotit a bouchli šampus. Jo jinak ta socha je asi 7,1 m vysoká, prostě giganta je tam pěknej výhled na záliv, kterej se vlejvá do Barenskýho moře (není vidět). Dále sme pokračovali drobnou procházkou kolem jezera na trolejbus a procourali se po městě. Asi po 1 - 2 hod sme se nakonec dohodli, že teda když není co dělat, tak pudem do jednoho z mnoha muzejí, které v Murmansku. Bylo to muzeum, kde je něco z polární fauny a flory, o Murmansku a ... . Sice sme tam dorazili pozdě, ale nakonec nás pustili (maj do 6, mysme přišli v půl) LDmu se tam celkem líbilo, měli tam něco jako eskymácký oblečení, různá zvířátka - BOBR! a tak. Pak sme courali ve městě a koupili si "moroženoe". A to bylo asi teprve 6 vodpoledne a vodjezd byl až 01.38, no hrůza. Tak sme se šli slunit do parku (ležmo). Asi každou hodinu sme se přesunuli za sluncem a slunili se dál. No asi poslední hodinu slunce zapadlo a bylo vidět furt normálně, ale mě začala bejt kosa. A tak vzhůru do vlaku.

9. 7. 1998

A sme ve vlaku. LD a Bára spí dole a Slimák nahoře, na 4 místě chytíme ruskýho mládence a tak je to v pohodě. Vlak se rozjede a už uháníme na Petrohrad, čas cesty je asi 42 hod a asi 1200 km. Povlečení je zabalený v igelitu a stojí 12 rublů, čaj standartně 2. Ve vagoně vepředu je jízdní zlořád a tak se dá sledovat kde sme a kdy kde budem. Jinak nynější kronikář (LD) o tomto dni nemůže nic napsaž, protože mu tento den bylo skoro celej den blbě a furt spal a tak předávám tužku a slovo.

10. 7. 1998

Přijeli sme do Petrohradu. Do prvního autobusu č.107 a Finského nádraží se nacpalo lidí, až praskal ve švech. Vzápětí přijel další, kam se dalo docela služně vejit zato byl o 0,5 rublu dražší (=1,5r). Pak tam jezdí ješště mikrobusy pro horní vrstvu, jsou totiž za 3 ruble. Autobus za rubl nazval Slimák sociálkou a nadále jsme v rámci úspory jezdili pokud možno s ní. Pravda, každej sice nemá své místo a většinou ani není kam spadnout a pomalá jízda rachotící sociálkou s namačkanými domorodci se vleče, ale 1/2 ruble = 1/2 ruble! Lístky prodává "kontrolor", který se vytrvale prodírá mezi cestujícími a mezitím se cestující, kteří si uvědomili, že za pár stanic vystupují, prodírají ke dveřím, aby měli jistotu, že vystoupí. Byt Sašova strýčka jsme našli celkem brzo. Otevřela sestřenice Naďa a samou radostí z návštěvy nás oslizla kolie Larisa. Sestřenice nám sdělila, že čekali dva lidi a ukázala nám pokojíček. Zjevně jí pobavilo, že se tam chceme vejít tři. Poté, co jsme ze sebe smyli prach z cesty vydali jsme se po stopách Lenina k Auroře. Po Auroře se kdosi procházel, ale malíř portrétů nám s radostí, že vidí komunistické druhy sdělil, že jsou to Němci, kteří si to tvrdě zaplatili a zítra, že bude vstup volný. Tak si počkáme. Tak jsme šli podél Něvy až k přístavu pozeptat se kolik by stála cesta lodí do Kalingradu. K takové informaci tam nebyl kompetentní pracovník, ale v neděli a pondělí bude. LD pořád sliboval metro každým krokem, ale to se stále neobjevovalo. Zato se objevila ponorka. Byla zavřená a námořníček u ní chtěl těžký prachy za prohlídku. Spokojili jsme se s obhlídkou zvenku. Když jsme přišli domů, byla tam i teta, oslizla nás Larisa, uvařili jsme gulášovku a šli spát. V pokoji je jen jedna postel, tak gentelmani spí na zemi.

11. 7. 1998

Nějak jsme se toho rána nemohli probrat. Jednou vnikla do pokoje Larisa se strýčkem ve dveřich oslizla Slimáka. Ten pronesl nevrlou poznámku o psovi a vrcholu, takže oba zase zmizeli a spali jsme dál. Po klidném vypití čaje a seznámení se strýčkem jsme uskutečnili druhý pokus o vniknutí do Aurory. Tentokrát jsme byli úspěšní a prohlídli jsme si palubu a podpalubí. V podpalubí je jakési muzeum a palubu čistí pilní námořníci. Pak jsme pokračovali po pobřeží až k prohlídce petrohradské Ermitáže. LD s ISIC kartou prošel v pohodě, mě a Slimáka výběrčí lístků vykázala k pokladně s tím, že ví, že jsme studenti, ale chce lístek. Tak jsme u pokladny po předložení karty dostail dva lístky odevzdali výběrčí a byli vpuštěni mezi unikátní exponáty. Byli jsme v Ermitáži. Sice s lístkem, přesto však zadarmo. Tři patra uměleckejch děl nám poskytla dostatečný prostor pro kulturní vyžití. Slimák pak ve třetím patře odmítl obdivovat Picassa a spol, LD nestihl shlédnout Egypt, jelikož v 18.00 zavřeli. Při procházce městem začalo strašně pršet. Chvíli jsme pod střechou pozorovali, jestli ten slejvák nepřestane. Vypadalo to beznadějně, tak jsme jeli metrem a sociálkou domů. LDho si pletou v sociálce s kontrolorem. Jednou mu nabízeli peníze a jednou legitimaci. Oboje však čestně odmítl.

12.7. 1998

Program dne: Návštěva Petrodvorce.